Regina Carter dokazuje, že jazzové housle už nejsou doménou pouze bílých mužských instrumentalistů. Rozeznívá své housle nezaměnitelným sytým tónem a využívá také rytmických a perkusivních možností tohoto nástroje. Přestože vychází z jazzového mainstreamu, její umění z ní činí jednu z nejkreativnějších ženských jazzových interpretačních osobností současnosti.

Regina Carter, rodačka z Detroitu, začala hrát ve dvou letech na klavír a jako čtyřletá si s dětským souborem zahrála na housle Bachův menuet metodou Suzuki. Vyhnula se tak notám a drilu etud a rozvinula potřebné sluchové dispozice. Když jí bylo 16 let, probudila se v ní touha po hudební radosti, vášni a svobodě, jakou slyšela na koncertu Stéphana Grappelliho. Při studiu klasiky na New England Conservatory se však nedozvěděla, jak jazz hrát. Příležitost se naskytla až ve školním bandu na Oakland University, kde konečně mohla odpozorovat jazzové principy. Příchod do New Yorku v roce 1991 znamenal rychlý vstup mezi jazzovou elitu. Na výsluní jí definitivně posunula účast na nahrávce Wyntona Marsalise Blood on the Fields. Po skvělých kritikách debutovala albem Regina Carter, následovaly projekty Something for Grace, Rhythms of the Heart, Motor City Moments, Freefall a Paganini: After a dream (toto CD nahrála na Paganiniho housle Il Cannone).

Po smrti matky uvažovala Regina Carter o ukončení kariéry, ale k hudbě ji vrátil basista John Clayton, jenž pro ni v roce 2006 vyprodukoval album I’ll Be Seeing You. Jsou na něm oblíbené písničky paní Grace, jejíž sen, že ratolest jednou zasedne ve váženém symfonickém orchestru, se nesplnil. Rostoucí úspěch v oboru, který býval převážně doménou bílých mužských instrumentalistů z Evropy, však dceru v tomto ohledu určitě víc než rehabilitoval.

Další informace: www.reginacarter.com

Denní program ke stažení

Partner koncertU:        

Za podpory:                 
Speciální poděkování:      

Mediální partner koncertu: